Have a look at book

Dovolte mi, abych vám představila Oveho. Táhne mu na šedesát, je to morous a kverulant a chystá se opustit svět. Předem musí samozřejmě vše zajistit a ponechat přesné instrukce, ale pak už mu nic nebude stát v cestě. To si alespoň myslí. Chybně, jak se díky této skvělé knížce dovídáme.

Určitě víte, co se o téhle knize říká: bývá přirovnávána ke Stoletému staříkovi. Stejně jako většina takovýchto přirovnání je i tohle zavádějící. Obě knížky jsou sice řazeny do humoristické prózy a jejich hlavní hrdina není zrovna nejmladší x), ale tím to začíná i končí. Muž jménem Ove je podle mě o třídu jinde (v dobrém slova smyslu).

Zpočátku se opravdu může zdát, že se jedná o další humoristickou knížku, která staví na podivínském hrdinovi, kterému se dějí ještě podivnější věci. Příběh Oveho je ale tak obyčejný, jak si jen dokážete představit. Ove žije sám ve svém domě, miluje své auto a pořádek. Bohužel mu chybí to, co miloval nejvíce: jeho žena. Bez ní nechce na světě zůstat, a tak se rozhodne spáchat sebevraždu. Jak se ale zdá, tohle rozhodnutí úplně změní jeho život. Od okamžiku, kdy se rozhodne zemřít, totiž začne žít víc než kdy jindy. Do jeho života totiž vstupuje Parvaneh - žena, která se přistěhuje do sousedství s manželem a dvěma malými dcerkami. Ove o jejich pozornost ani za mák nestojí, ale Parvaneh Oveho co chvíli potřebuje. A čtenář najednou zjistí, že Ove není starý mrzout. Tedy je, ale především je to člověk s velkým srdcem, které pod vrstvami mrzutosti tluče nejlépe, jak to jen dokáže.

Nemůžu říct, že by mě Ove nerozesmál. Ano, určité pasáže jsou opravdu vtipné. Ale mnohem více a častěji mě tahle knížka hluboce dojímala. Je to nesmírně lidský příběh, který ukazuje, jak složitá je lidská psychika, a že první dojem může hluboce klamat. 

Přiznám se, že autor si mě získal již první stránkou, na níž je tohle věnování:

Tohle věnování je stejně lidské jako knížka, která je sepsaná kousek za ním. Čiší z něj stejná láska, jakou v příběhu oplývá Ove, i když to nemusí být z počátku vidět. 

Myslím, že Muž jménem Ove je ideální knížka na podzim. Ukrývá totiž hřejivý příběh, v němž je stáří, láska, moudrost a naděje. Příběh jako stvořený pro odpočinek u šálku čaje. Zkrátka si to přečtěte, stojí to za to :-).

Muž jménem Ove

(En man som heter Ove)

Fredrik Backman

Host, 2015

333 stran

95%

Po přečtení si pusťte:

The Beatles - Drive my car

(V téhle knížce jde o auta hodně. Hlavně o Saaby. A i když by to Ove nikdy takhle pankáčsky neřekl, lásku by skrze auta uměl vyznat určitě. Beatles sice touhle písničkou lásku úplně nemysleli, ale co už... x))

Ráda vařím, ráda jím. Do veganského světa občas chodím pro inspiraci, protože se v něm nacházejí zajímavé chutě, o nichž lidé někdy nemají ani ponětí. Tahle knížka je navíc určena i flexitariánům, proto jsem neváhala a sáhla po ní. 

Přebal kuchařky hrdě hlásá, že autorem je český kuchař. Čtenáři to tedy dává naději, že vaří ze surovin, které jsou u nás dobře dostupné. Když jsem se snažila vařit podle zahraničních veganských kuchařek, narážela jsem někdy přesně na tento problém-veganské suroviny, které byly dobře dostupné ve světě, u nás bylo těžké najít. Situace se ale v tomto ohledu zlepšuje a s touto kuchařkou by tyto problémy nastat neměly.

Kuchařku samozřejmě nejlépe otestujete, když z ní něco uvaříte. Já jsem to tak taky udělala. Ale než se k dostanu k výsledkům mého snažení, přidám ještě pár informací o uspořádání. Kuchařka je dělena na jednotlivé kapitoly (polévky, hl. jídla, dezerty apod.). Každý recept obsahuje stručnou úvodní informaci o jídle, seznam surovin a postup, který je ve většině případů stručný, ale dostatečný. Pod každým receptem jsou pak kolečka, která dokreslují složení a charakter pokrmu. Kuchařka také obsahuje slovníček méně známých pojmů, což u některých pokrmů velmi usnadňuje pátrání po surovinách.

Dále jsem vyzkoušela recept na banánovo-hroznové smoothie se skořicí. Tento recept už mě tolik nenadchl. V receptu stálo, že rozmixujeme celé kuličky hroznového vína-bohužel jadérka mixér příliš nerozmixoval a ve výsledném nápoji mi to dost vadilo. Ani chuť mi nepřišla nijak lahodná, rozhodně bych tento recept už podruhé nezkoušela.

I tak jsem ale byla spokojená s kari, tak jsem nad tímhle přivřela oči. Na kuchařce mi však vadí tři věci:

1) Moc nechápu, proč je tam tolik receptů s náhražkami masa. Najdete tam třeba recept na kachnu (dělanou z náhražky samozřejmě), do polévek se přidává náhražka choriza apod. Podle mě by bylo mnohem lepší, kdyby kuchařka obsahovala více zeleninových receptů, které by určitě byly hodnotnější než náhražky tradičních jídel, která samozřejmě v tomto podání tradičně vůbec nechutnají. Opravdu potřebuje vegan jíst něcojakokachnu? Nevím, možná ano, ale i tak mi těchto receptů přijde na tuto knihu zbytečně moc.

2) V polévkách se automaticky počítá s použitím kostkového bujonu. No nevím, neměla by být veganská strava především zdravá? Opravdu je takový problém udělat si poctivý (a mnohem chutnější) zeleninový vývar? Myslím, že vegani jsou na složitější přípravu jídel zvyklí, myslím tedy, že by to pro ně nebyl problém.

3) Samozřejmě cena. Suroviny na výrobu jídel v této knize opravdu nepatří k nejlevnějším. Nicméně uznávám, že za to autoři opravdu nemůžou a je na každém, kolik nakonec do surovin investuje.

Celkově tedy hodnotím kladně, pouze s pár ale (viz výše). Rozhodně je fajn, že je na českém trhu kuchařka pro menšinové strávníky, podle níž se dá dobře a chutně vařit :-).

Někdy narazím na knížku (někdy dokonce jen na zmínku o ní) a ještě ani nemám dočtenou anotaci a už vím, že ji musím mít (protože to bude dobrá knížka). Naplní mě neovladatelná touha si ji nejen přečíst, ale i vlastnit (protože vím, že se k ní budu vracet). Vždycky, když se tenhle pocit dostaví, neváhám a knížku si koupím, protože prostě vím, že to bude ono. Nevím, jak je možný, že to funguje, ale funguje :-). A tak to bylo i s touhle knížkou - Všechny malé zázraky mě polapily a jakmile se objevily na pultech knihkupectví, běžela jsem pro ně. Pak je přečetla a opět žasla nad svou intuicí, protože i v tomto případě si ke mně našla cestu skvělá kniha.

Všechny malé zázraky jsou příběhem Violet a Finche-dvou teenagerů, v jejichž životě je aktuálně přítomno utrpení. Violet po tragické nehodě přišla o sestru, ve Finchově životě se pravidelně objevují myšlenky na smrt. Jejich cesty se zkříží na římse zvonice, kam oba přichází s myšlenkou na sebevraždu. Z římsy však nakonec odchází vstříc společnému dobrodružství, které je naopak plné života.

Jen proto, že vás nechci ochuzovat byť jen o špetku všech těch úžasných věcí, které se následkem tohoto setkání začnou odehrávat, vám víc neřeknu. Možná jen napovím, že mnohem příhodnější než český překlad, mi přijde originální název All the Bright Places.

Jako v řadě dalších YA románů, se i zde hlavní hrdinové potýkají se závažnými životními osudy. Violet prochází komplikovaným procesem truchlení, který autorka popisuje velmi dobře. Finch trpí bipolární afektivní poruchou, o které se v literatuře zas až tolik nemluví. Autorka se netají tím, že čerpá z vlastní bolestné zkušenosti, možná proto je její vyprávění tak autentické. Zásadním tématem knihy je střet "trpícího" s jeho okolím, které jeho problémy nevidí/nechce řešit/bojí se řešit/neví jak řešit. A k čemu všemu to pak může vést...

Všechny malé zázraky

(All the Bright Places)

Jane se ale rozhodla, že ji nemoc od milovaného Stephena neodloučí. Pozval ji na květnový ples, který se konal v červnu. Vysvětloval jí, proč košile tanečníků svítí. Byl vědcem v každém okamžiku svého života. O své nemoci ale nehodlal mluvit teď, ani kdykoli poté.

Ačkoli byli na plese, netančili. Jane to trochu mrzelo, ale milovala ho natolik, že na sobě nedala nic znát. Naopak vyjádřila pochopení. A tak to šlo celý její život se Stephenem. Nejen on, ale i ona byla hrdinkou.

Cesta do nekonečna rozhodně příběh Stephena a Jane (na rozdíl ode mě) nezestručňuje. Naopak, na 518 stranách je dostatek prostoru pro celý příběh v podrobnostech (a to vězte, že se jedná o zestručněnou verzi původního díla Hudba, jež pohne hvězdy k slzám). Pokud jste jako první viděli film Teorie všeho, pokuste se na něj zapomenout, během čtení zjistíte, že se filmaři knižní předlohy drželi jen velmi volně. Jane naopak příběh od samého začátku líčí celistvě a tak detailně, jak jí to oněch 518 stran dovoluje. 

Poté, co stručně nastíní historii, která předcházela jejímu vztahu se Stephenem, přejde ke vztahu samotnému. Ten je zprvu protkán romantickými scénami, které mají kouzelnou jiskru a je doplněn dalo by se říci až roztomilým geekovským pozadím, které obklopuje Stephena samotného, jeho rodinu a hlavně jeho studia na Cambridgi.

S postupem času ale veškerá romantika vinou Stephenovy nemoci mizí a střídá ji nepředstavitelná starost a hlavně dřina, kterou musí Jane zastat. Je udivující nejen to, jak statečně svůj úděl po celé roky se Stephenem nesla, ale především to, jak objektivně o nich dokáže psát. Necítí se ukřivděně, nelituje, ale hlavně nevyčítá a necítí ani kapku zášti. Ačkoli knihu psala v době, kdy už se Stephenem nežila, z knihy cítíte tu nesmírnou lásku, jakou k němu očividně oplývala. A je znát, že mnoho z této lásky stále přetrvává i přes utrpení, kterým také musela projít.

Romantika tedy z příběhu postupně mizí, geekovská stránka však ne. Jste-li fandy vesmíru či fyziky, v téhle knížce si přijdete na své. A pokud ne, možná pochopíte spoustu věcí, které jste doteď kvůli jejich složitosti nebyli schopni nahlédnout. Jane nabízí pohled laika na vědeckou problematiku a informuje o tom, jaké to je žít po boku vědce. A protože má sama doktorát ze španělské filologie, činí tak velmi čtivě a obratně. I když se její příběh odehrává na relativně neměnném pozadí péče o Stephena, vědeckých konferencí, snahy o rodinný život, víry a téměř všudypřítomného vyčerpání, obsahuje nespočet postranních příběhů, díky kterým kniha není nudná a jednostranná. Jakmile si začnete říkat, že tohle jste už přece četli, Jane rychle přispěchá s něčím, co tenhle pocit odsune stranou.

Samozřejmě nemůžu nezmínit náboženský rozměr knihy. Kde je vesmír, jsou i otázky týkající se Boha a v této knize tomu není jinak. Náboženství a ateismus zde kráčí ruku v ruce (pěkný oxymóron, že?), aniž by se snažili získat text ve svůj prospěch. Je na čtenáři samotném, jak zamyšlení nad touto problematikou přijme a co si z něj vezme. Tak je to ostatně s celým příběhem. Nečekejte, že vám Jane bude vnucovat svůj pohled na věc. Ona ho prostě jen popíše. Pak už je jen na vás, jak si to v hlavě přeberete. Čtenáře z Česka navíc příjemně potěší dvě zmínky o naší zemi, na které během čtení také narazí.

Jak vidíte, Cesta do nekonečna má opravdu velký tematický záběr, a i přesto, že pojednává o životě jednoho z největších vědců naší doby, zůstává především kvalitním prozaickým dílem. Existují stovky důvodů, proč si ji přečíst, tak si nějaký vyberte a pusťte se do toho! :-)

Cesta do nekonečna: Můj život se Stephenem

(Travelling to Infinity: My life with Stephen)

Jane Hawkingová

XYZ, 2015

518 stran

95%

Po přečtení si pusťte:

Pink Floyd - Talkin´ Hawking

Svoji chvilku nekonečna se Stephenem můžete díky Floydům a jejich vesmírné hudbě strávit i vy :-).