Co udělá knihomol, když se v anotaci knížky dočte, že se příběh uvnitř odehrává mezi knížkama? Jasně, bez dalšího rozmýšlení po ní sáhne, protože dvojitá porce knížek je dvojitá porce knížek, co si budem, že? x) Takhle to bylo i se mnou a s Procitnutím slečny Primové. Jaký příběh mě čekal uvnitř?

Příběh slečny Primové začíná – ráda bych vám řekla kdy a kde, ale sama to nevím. Takže to zkusím opisem - příběh slečny Primové začíná jedním inzerátem v novinách, který si podal jistý muž z blíže nespecifikovaného městečka. Hledá v něm knihovnici, která by mu uspořádala knihovnu a má jediný důležitý požadavek-nesmí to být osoba studovaná. Slečna Primová, která má několik titulů, požadavkům neodpovídá, ale přesto se přihlásí. A samozřejmě nakonec opravdu je zaměstnána. Kým? I to bych vám ráda řekla, ale nevím. U téhle knížky si zkrátka budete muset zvyknout na to, že děj není provázen žádnými „přebytečnými“ popisy. Můžeme se jen dohadovat kdy a kde se odehrává, či jak vypadají hlavní postavy (dobře, to je celkem užitečný prostor pro fantazii). Takže vám nezbyde než se spokojit s tím, že slečnu Primovou zaměstnal Muž z křesla.

Muž z křesla je poněkud podivínský milovník starých pořádků. Je oddán víře a filosofii a naopak zcela nedůvěřuje „moderní“ době (ačkoli se můžeme jen dohadovat, jaká doba je tou moderní vlastně míněna) a jejím zvykům. Ostatně celé městečko i se svými obyvateli působí jako ostrov starých galantních časů a pokud se pustíte do čtení, octnete se v něm i vy. Budou vám citováni staří mistři z úst, z nichž byste to asi nečekali, vypijete něco šálků čaje s výbornými domácími sladkostmi k tomu. A zažijete mnoho jemnocitu, ať už si pod tím představíte cokoli. Na pozadí toho všeho budete sledovat slečnu Primovou, která se záhy po tom, co se začlení do života městečka, dozví, že je na čase, aby si našla manžela. Načež jí dojde, že je to vlastně pravda a začne na tom pracovat.

Přijde vám to trochu uhozený? Abych pravdu řekla, já vlastně ani nevím, jaký pocit jsem z tý knížky nakonec měla. Mám ráda filosofii, knížky, staré časy i podivné hrdiny. A přesto mi tahle knížka nesedla. Myslím, že je to proto, že v ní je hodně nápadů na děj, ale žádný z nich není pořádně rozvinutý. Myšlenky filosofů se objevují úplně všude, ale tak, jak se objeví i zmizí. Slečna Primová se neustále o něčem dohaduje s Mužem z křesla, pak si to přebere sama pro sebe a nakonec se o všem ještě poradí s přítelkyněmi z městečka. I přes to, že má několik titulů a čtenář cítí, že je v jádru chytrá, občas žasne nad tím, jak hloupé myšlenky se jí rodí v hlavě. A pak je tu ten všudypřítomný jemnocit, kterým se slečna snaží neprostupně obklopit. Potřebuje i přes to, nebo právě proto procitnout? Kdo ví (já teda po dočtení rozhodně ne). U některých knih je mi líto, že v ní není dopřán prostor nějaké vedlejší postavě. V téhle knize tomu tak bylo snad u všech postav kromě slečny samotné, jejíž postava však knihu rozhodně nezaplní.

A jak je to s tím procitnutím, které je "inzerováno" už v titulu? Buď jsem ho přehlédla, nebo tam opravdu nebylo, těžko říct. Spíš bych si troufla tvrdit, že během čtení procitne čtenář a pokud knihu dočte (abych nebyla tak přísná, musím napsat, že dočtení si ta knížka zaslouží), podruhé už se k ní nevrátí. Nějak se totiž není vracet k čemu. Citáty starých filosofů jsou dobře dostupné i tak a příběh, který zbyde, zas tak výjimečný není.

Natalia Sanmartin Fenollera

Host, 2014

287 stran

55%

Po přečtení si pusťte:
Queen - Good Old-Fashioned Lover Boy
Freddie vás po přečtení trochu probere a mezitím můžete přemýšlet, co by na tuhle good old-fashioned písničku asi řekli Muž z křesla a slečna Primová xD.